U zrodu vozů ARO v rumunském Campulungu
Před nedávnem se v některých našich médiích objevila informace, že se automobilka ARO s.a. dostala do vážných finančních problémů a krachuje. Rumunská strana tuto informaci dementovala a my jsme se mohli během naší podzimní expedice po Rumunsku na vlastní oči přesvědčit, jak to doopravdy je. Díky královehradecké společnosti AUTO MAX a ochotě šéfa exportu pro ČR, pana Petra Cotenesca, jsme zavítali na obsáhlou exkurzi do továrny ARO s.a. v Campulungu.
Hned po našem příjezdu pro nás byla uspořádána tisková konference, na které na naše otázky odpovídal generální ředitel firmy ARO s.a. pan Iustin Preoteasa a ředitel brazilské firmy Crosslander, která před nedávnem automobilku ARO koupila, pan Carlos Sendon a další členové představenstva firmy. Bylo na nás patrné, že nejsme zcela „úplní“ novináři a tak celá konference probíhala ve velmi uvolněné a přátelské atmosféře. Oba ředitelé se shodli, že ARO se stále potýká s několika technickými nedostatky. Veliké chvály se dostalo společnosti AUTO MAX, která toto řeší na českém trhu a to tak úspěšně, že některé její postupy převzali i v Rumunsku. Oba ocenili český trh, který byl a stále je pro ARO významným odbytištěm.
V následné diskuzi jsme se dozvěděli, že díky zefektivnění výroby se počet zaměstnanců snížil z 12.000 před koupí na současných 2.500. Byli jsme však přesvědčováni, že se automobilka postarala i o většinu propuštěných zaměstnanců. Dozvěděli jsme se, že před rokem 1989 bylo 90 % výroby určeno na export a to většinou do zemí socialistického bloku. Pouze zbývajících 10 % bylo určeno pro domácí trh. Většinou však pro potřebu armády, policie a hasičů, jen něco málo pro civilní sektor. Po změně politického režimu se situace radikálně změnila, což můžeme potvrdit, civilních i firemních vozů ARO ve všech možných modifikacích jsme na rumunských cestách i necestách potkávali skutečně spoustu.
Automobilka podporuje i závodní aktivity a do národní offroad soutěže nasazuje několik továrních speciálů s vlastními jezdci. Dokonce mají odvážný plán pořádat mezinárodní soutěž s názvem Paris – Campulung – Peking Raid.
Jako odpověď na četné žádosti o oživení legendy ARO M461 připravuje automobilka ke 40. výročí prvního rumunského offroadu limitovanou sérii retroautomobilu ARO M461 Nostalgia, což bude i v Čechách známá „emka“ ovšem kompletně ergonomicky přepracovaná s moderním agregátem Andoria Euro 4, což vzbudilo naši zvědavost. První kusy by měli být k vidění již začátkem příštího roku.
Hlavním programem automobilky je právě probíhající vývoj vozu Crosslander, což je obchodní značka, pod kterou bude prodáváno ARO v Jižní Americe a USA. Několik kusů jsme v továrně viděli a podle našeho názoru jde o velice povedené auto. Základem je ARO 244, které bylo na dveřích prodlouženo o zhruba 20 cm, což byl prý požadavek od tlustých Američanů. Automobil bude pohánět čtyřlitrový osmiválcový benzínový motor americké výroby spojený s manuální nebo automatickou převodovkou. Výkon tohoto agregátu si vyžádal zesílení podvozku a většiny podvozkových skupin. V Crosslanderu nebude chybět systém ABS, kotoučové brzdy, zkrutné stabilizátory, zadní uzávěrka, nový přepracovaný interiér se dvěma airbagy a další prvky dělající z tohoto auta speciální vůz pro americký trh, který si žádá technicky jednoduché auto, nenáročné na provoz a údržbu. Dozvěděli jsme se, že aktuální poptávka po tomto voze v USA činí 5000 aut ročně, přičemž výrobní kapacita továrny je 25 000 aut ročně. Hlavní devizou v prodeji amerického Ara má být pořizovací cena, která bude zhruba 17 000 dolarů, přičemž nejbližší cenový konkurent je z Koreje a prodává se za 29 000 dolarů.
V současné době probíhá v Rusku ve výrobním závodě na Uralu výroba terénního vozidla Cowboy, přičemž prý vše co není vidět z venku je ARO. Kapacita této výroby může dosáhnout 1 000 aut ročně.
Na naši žádost o návštěvu firemního muzea v areálu automobilky jsme byli odkázáni na právě probíhající výstavu ve městě Pitesti, kde můžeme vidět větší část pojízdné expozice. Tam jsme později navštívili venkovní veřejnou prezentaci několika evropských renomovaných automobilek včetně např. Škody, Fordu, VW a dalších. Nutno říci, že expozice ARO se neměla za co stydět. K vidění bylo několik užitkových verzí ARO 33, například cisterna, v Čechách vyrobená nástavba s hydraulickou montážní plošinou, nebo mrazák. Zajímavé bylo pancéřované ARO Dragon I. určené pro armádu.
Po tiskovce jsme za početného doprovodu části vedení továrny vyrazili na vlastní exkurzi. Výroba probíhá v mnoha halách na rozsáhlém pozemku. Navštívili jsme lakovnu, kde kompletní karoserie na pojízdném pásu opouštějí ponornou lázeň a po vyzrání základního laku vjíždějí do stříkacího boxu. Tam má jeden statečný Rumun bez respirátoru se stříkací pistolí v ruce co dělat, aby mu auto neujelo. V další hale probíhala montáž podvozků, kde jsme mohli vidět kompletaci zásilky několika vozů pro francouzský trh. Nejvíce nás zaujala finální montáž, kde se náš team složený z minulých a současných „áristů“ nekoordinovaně rozprchl mezi montážní linky a nadšeně zkoumal zrod nového ARA.
Na závěr nám byl přistaven řádně zajetý předváděcí vůz ARO 246 Lux s rumunským turbodieselovým motorem TDX 28 a továrním zkušebním jezdcem. Šílený úsměv v jeho tváři odpovídal jeho jízdě. Byli jsme odvezeni na zkušební polygon v zadní části objektu továrny, jež se skládal z betonových rolet, ostrých zatáček, prudkého výjezdu a sjezdu. Jelikož naše zkušenosti s Arem jsou několikaleté a poměrně značné, pokládali jsme zkušební jízdu za zbytečnou, ale byli jsme rychle vyvedeni z omylu. Řidič se dobře bavil a my se nestačili divit. Zdálo se, že vůz (a my s ním) nemůže jeho styl jízdy přežít, ale zdání klame a ARO absolvovalo všechny akrobatické kousky bez jakékoliv viditelné újmy.
Celá exkurze zcela předčila naše očekávání a byla vynikajícím zpestřením našeho putování po Rumunsku.
Jiří Havel, Martin Janeček