Rumunsko 2005 – snadno a v klidu (30.4.-7.5.)
Sdílejte tento článek na Facebooku
Po loňské „bleskové přepadové akci“ Rumunska jsme se rozhodli letošní návštěvu pojmout poněkud klidnějším způsobem, takže jsme začali plánovat výlet měsíc dopředu. Po několika úpravách počtu účastníků vykrystalizovala konečná sestava ARO 324, ARO 243, ARO 246 (vše Andoria TD).
Vyrazili jsme v sobotu v časných ranních hodinách ověřenou trasou z Liberce směr Makov, Košice, Sátoraljaújhely, Petea, Satu Mare.
Hory jsme vzali útokem ve vesnici … a vyrazili jsme směr Pop Ivan, sníh ve vyšších polohách zhatil naše plány, tak jsme začali postupně zkoušet další cesty vedoucí směrem na sever a rozhodně nemůžeme litovat. Jak se již na akcích, kterých se účastníme stává zvykem, a nesmí chybět nějaká ta budka, tak nám Vašek předvedl alespoň elegantní položení ARA na bok. Pokračovali jsme v průzkumu pohraničních cest v okolí vesnice Poienile de Sub Munte.
Během jednoho výjezdu jsme míjeli maringotku dřevařů, ze které při průjezdu posledního vozu vylezl rumunský pohraničník, jehož mávání Radek s Papikem vesele opětoval. Po 6 km prudkého stoupání cesta končila, tak jsme se otočili a vraceli se rozvážně do údolí. Kluci nám ujeli, ale ne daleko. Na rozcestí na ně již čekali rumunští strážci hranic a nekompromisně vyžadovali doklady. Kontrola proběhla naštěstí v pořádku a navíc u našeho auta byli už vychladlí a trochu se i smáli. Není se co divit po 4 km běhu do kopce. Z toho plyne poučení, že když vám rumunský celník mává, neznamená to vždy pozdrav.
Další den jsme se přesunuli do okolí Viseu de Sus, kde se nachází výchozí stanice a depo úzkokolejné parní železnice, kterou jsme hodlali shlédnout v provozu, což se nám bohužel nepodařilo, protože je v provozu jen v pátek a v pondělí a turisty vozí jen občas. Nicméně depo jsme shlédli a přes přísný zákaz fotografování jsme se nemohli ovládnout a ukořistili jsme snímek drezíny ARO.
Další den jsme věnovali opravě proražené pneu a návštěvě hospůdek a trhu v Baia Mare, kde jsme setrvali až do podvečerních hodin. S Vaškem jsme měli sraz v údolí Vaseru, kde jsme zjistili, že podél úzkokolejky opravdu silnice nepokračuje a taky tam hodně prší. Po přečkání noci jsme vyrazili prozkoumat terény u Baia Borša. Kopce v okolí tohoto města jsou silně poznamenány důlní činností (viz fotky). Po překonání sedla ve výšce 1450 m jsme klesli do údolí a narazili opět na úzkokolejku vedoucí z Viseu de Sus. Utábořili jsme se na rozvalinách železniční stanice a ve večerních hodinách jsme byli opět kontrolováni pohraniční hlídkou, která nám sdělila, že není cesty dále a musíme se vrátit, kudy jsme přijeli. Samozřejmě jsme se museli přesvědčit, jestli nám nelžou a druhý den z rána jsme vyzkoušeli pár brodů na cestě ke konečné železnice, měli pravdu, cesta opravdu končila, tak jsme se přes sedlo vraceli zpět k Baia Borša, kde jsme se rozloučili s Vaškem a Petrem, kteří pokračovali domů. Zbytek naší výpravy vyzkoušel ještě pár vrcholových výjezdů a průzkum nezazděných štol a po exkurzi ve velkém dolu jsme vyrazili směrem na Satu Mare a poslednímu letošnímu noclehu v Rumunsku. V sobotu jsme vyrazili domů a po 12 hodinách intenzivní jízdy dosáhli bez úhony Liberce.
Všechny vozy absolvovaly bezmála 3000 km bez oprav a v pořádku dorazily zpět do ČR a chutnala jim i rumunská nafta.
Děkujeme všem účastníkům za bezproblémovou spolupráci a těšíme se na další Rumunský výlet.
Pavel a Filip
ATS Svárov ARO Club
Více fotek, popis trasy a další povídačky naleznete na http://ats.aktualne.cz v akcích.