OffROAD FESTIVAL & ARO SHOW 2004 slovem i obrazem (aneb zápisky šílencovy)
Sdílejte tento článek na Facebooku
Dovolte mi, abych vás po mediální masáži "seriózních" článků a tiskových zpráv seznámil s OffROAD FESTIVALEM & ARO SHOW 2004 trochu jiným pohledem, zcela oproštěn od oficiálních dat a čísel, chrlíce své sarkastické poznámky hlava nehlava. Do Jičína jsem vyrazil z Radíkovic ve čtvrtek odpoledne společně s celou výpravou AutoMaxu. Díky pečlivým přípravám pod vedením Jindry Báry jsme vše potřebné a především vše nepotřebné naskládali do připravených a naleštěných aut. Za volantem sedmidvéřového ARA maxi taxi (které mě bylo přiděleno ředitelem Karlem Štochlem - a ředitel, jak známo se musí poslouchat), stavěného pro přepravu devíti osob mě mimoděk napadla myšlenka, jak by reagovala média na čelní srážku těchto dvou vozidel. Z novinových stojanů trafik by do světa svítily palcové titulky typu "18 mrtvých po srážce dvou osobních aut!!" nebo "Šest zraněných rodin s dětmi při havárii na nedělním výletě!!". Ani výkřiky kolportéra "Rodina Romana Danihela si pro sociální dávky tento měsíc zřejmě nedojede!!" by neušly pozornosti kolemjdoucích.
Po instalování expozice, které Jindra pojal velmi sympatickým způsobem šoupneme to auto sem, dáme si hoďku přestávku - není kam spěchat - potom šoupnem druhé zase jinam a za hoďku třetí zase onam, jsme šli povečeřet z korbičky našeho zásobovacího "Rodea", které mezitím nejmladší členové týmu naplnili v jičínských obchodech spoustou dobrot. Když už jsme se nemohli ani pohnout, rozdal nám Honza Šrajer stravenky na večeři ... :o) Naštěstí jsme zjistili, že jsou volně směnitelné i za pivko a něco ostřejšího, což jsme také ihned realizovali.
V pátek ráno dorazil Marvin, který vezl v kufru cenný náklad lahví, určených ke stáčení ÁROvice. Po snídani, skládající se z pivka a něčeho ostřejšího - pouze jsem navázal na to, co jsem konzumoval večer, neboť nerad míchám páté přes deváté - jsme si šli projít připravenou trať. Jelikož se nám zdálo, že na trase schází to pravé šťavnaté místo (které interně nazýváme "hrobeček"), pustil jsme se společně s Marvinem, který v zaměstnání nahlásil, že jede do Hradce na služební cestu (tímto srdečně zdravíme jeho zaměstnavatele) do vytyčení dráhy přes nejhlubší bahnitou jámu, kterou jsme našli.
Nechtěl bych být v kůži řidičů, kteří se vyřítí šedesátkou z lesa a dvě tajuplné zablácené postavy, každá s kelímkem Plzně v ruce jim s ledovým klidem prstem ukazují směr mezi stromy s nápisem "JEN PRO TVRĎÁKY". Poté, co se první skupina předskokanů zapíchla se svými mazlíky až po zpětné zrcátka do smrduté, těžce definovatelné hmoty, začalo se kolem tohoto úseku tratě hromadit velké množství diváků. Ti vytvořili dalším přijíždějícím vozidlům mohutnou diváckou kulisu, takže většina řidičů, nechtěje se ztrapnit před obecenstvem, vrhala se radši místo potupného odjezdu do této jámy lvové. V této disciplíně nebylo poražených, a to i přes to, že se nikomu nepodařilo jámou projet (kromě mě s Marvinem, kteří jsme ji osmkrát prošli pěšky, což se podle našich ryze soukromých tabulek rovná jednomu průjezdu). Tady zvítězil každý, kdo pomáhal kolegům, převážně sedícím ve skrytu duši nenáviděné a opovrhované konkurenční značce auta.
Večerní vystoupení skupiny Ampér psychicky nevydržel pouze Jamajčan z cateringové společnosti, který se vysápal na pódium, sebral vyjevenému zpěvákovi mikrofon a začal rapovat své jamajsko-černošské texty do právě hraných rockových melodií.
Spolu se sobotním ránem dorazila pod Zebín další početná várka čerstvých vozů i diváků. Jako zcela nezávislý pozorovatel jsem absolvoval dopoledne s vozem Nissan Patrol (doufám, že mi chlebodárci z AutoMaxu odpustí :o) Do sektoru, kde se odehrávala srdcervoucí disciplína "Neucmrndni" jsem se po zkušenostech z loňského roku (kdy jsem jako spolujezdec málem utopil onou odpornou nealkoholickou tekutinou nejen sebe, ale i řidiče) neměl odvahu ani přiblížit a vítěze Jirku Šámalíka ml. jsem tudíž viděl až při předávání cen. Jistě najde angažmá v některém ze sportovních klubů jako nosič vody :o)
Přesunul jsem se do relativního bezpečí o několik nadmořských metrů níž k trialu, kde jsme si zkusili s Patrolem trať projet. Vzhledem k tomu, že byla stavěna na krapítko menší auta, přejeli jsme několik branek a několikrát zůstali viset na břichu. Ale to už se k trialové trati řítil "ďábel v lidské podobě" Barvínek, který byl se svou M 461 snad všude. Nejenom, že se střemhlav vrhal do každé větší díry, ale zúčastnil se snad všech oficiálních a neoficiálních soutěží, vytahoval z bahna kdekoho, včetně zapadlé Pragovky V3S, ale navíc se jako jediný pustil do trialu na slepo, za což sklidil náš neskrývaný obdiv. Dle pokynů navigátora (pravděpodobně manželky), jejíž způsob navigace spočíval ve výkřicích typu :"Jeď víc doleva! Ne tam doleva! Jinam doleva! Jeď víc tam! Jeď víc tam!" a zběsilém ukazování kýženého směru rukama - což člověka, který má zavázané oči jistě potěší - se nejenže dostal (na rozdíl od jiných, kteří měli dokonce i brýle) do cíle, ale kupodivu ani nikoho neinzultoval svým nárazníčkem. Pokud bych za volantem seděl já, začal bych osobně s inzultacemi hned po ujetí prvních pár metrů. A to s inzultací navigátora :o) Svárováci mezitím neunesli tíhu úspěchu našeho brodu pro tvrďáky a co chvíli nám naši hýčkanou atrakci zavírali, aby odlákali miliardy diváků i ke svému blátíčku, které se nacházelo pár metrů dál.
Mezitím lítal Roman Valena na svém ARU 10 a sbíral skalpy svých soupeřů. Že se mu to dařilo, potvrdilo i celkové hodnocení, kde byl vyhlášen jako největší divočák akce s vítězstvími v disciplínách Nejrychlejší výjezd kopce, Trial a Průjezd bahnem.
2B (Barvínek & Bergman) se neustále střídali v bahně, zajížděli tam z jedné i druhé strany, navzájem se vytahovali (jak jeden před druhým, tak i navzájem na kurtě) a bavili nejen sebe, ale především publikum. Pořád doufám, že už konečně Pavel Bergman, tento tradiční účastník ARO SHOW a letošní vítěz dvou disciplín pochopí, že jeho Toyota LC 60 sice není špatné auto, ale když se podívá na celkové hodnocení, najde před sebou hned tři ARA. Vždyť i Valenovo ARO vyjelo kopec o 59 sekund rychleji :o) Takže příště už snad dostaneš rozum a přivítáme tě v naleštěném Rumunovi :o)
Sobotní večer patřil hodnocení, při kterém byly vyhlašovány výkony těch nejlepších, nejstatečnějších, nejmladších... Prostě všech nej. Při příjemné hudební kulise rockových kapel se probíraly výsledky, jízdní a nejízdní vlastnosti zúčastněných vozidel, pánové pokukovali po ženách, ženy popíjely kuka-kulu, pokukovaly po kukačkách a kukačky pokukovaly do noci... Prostě idylka k pokukání. Já jsem si s šéfredaktorem Karlem "Charlie" Neprašem u sklenky něčeho moc dobrého už tak po stoosmapadesáté sliboval, že hned ráno napíšeme nějakou kratičkou reportážičku na web... A zase nám to po stoosmapadesáté nevyšlo ... V neděli ráno si pomalu všichni počítali kosti, děti, auta, psy, manželky, ti nejotrlejší i tchýně, sbírali prázdné flašky od piv a kořalek a chystali se na svůj návrat domů, do míst vzhledem ke stavu svých aut mnohdy nepředstavitelně vzdálených.
Chtěl jsem si užít adrenalinu ještě i po cestě domů, proto jsem uvítal nabídku Michala Hodíka z GAZ AUTO Praha, který mě domluvil odvoz do Prahy starou dobrou Volhou. Se slzou a muškou v oku jsem se rozloučil se svými starými i novými přáteli a za veselého vyprávění Honzy Frka ve funkci autorádia jsme se vydali domů, do Prahy, do Podolí ... No a vy, kteří jste to letos nestihli, neplačte. Párkrát se vyspíte, zapijete Mikuláše, Ježíška, Nový rok, Velikonoce, 1. 5. a 9. květen, Cyrila s Metůdem, upálíte Jana Husa a nový OffROAD festival & ARO SHOW je tady znovu!!! Takže za rok nashle!!!
[Zcela neoficiálně za AutoMax: Petr Sulovský]
Poznámka autora: autor není odpovědný za obsah předešlého textu a odmítá se účastnit případných soudních tahanic s poškozenými a ukřivděnými osobami, kterých se tento článek bezesporu hluboce dotkl.