Nafta patří do kamen - já do toho tak trochu dělám aneb veletrh AUTO PRAHA 2006 očima vystavovatele.

Sdílejte tento článek na Facebooku

redakce

Osmá generace populární japonské rakety, 24 ventilů v novém kompaktu z Německa, hybridní pohon u skvělého SUV, další převratný, ale opět stejný vůz od tuzemské automobilky, 5 elektronických systémů udržení trakce na nejnovějším offroadu z Japonska plus ultimátní výbava zcela zdarma, ultranízká spotřeba a nadčasový design nového vozu automobilky s Hčkem ve znaku. Pořád vás to zajímá? Veletrhy nejsou jen o autech. Ok, dobrá, jsou především o nich, ale i tak se najde několik postřehů, které návštěvníkovi běžně uniknou a vystavovatele potrápí. Reportáž z Auto Praha trochu jinak.

Bývá zvykem se na výstavu pořádně připravit, naplánovat a promyslet veškeré scénáře, které by mohly bránit jeho hladkému průběhu. Tak jsme učinili i my z AUTO MAXu z Radíkovic. Precizní intenzivní týdenní příprava napomohla skutečnosti, že jsme oba dva stánky dokázali v rekordně krátkém čase 8 hodin (od 18ti do 4 do rána) rozestavět na celých 60%. Naši pilní kolegové z GAZ AUTO PRAHA za nás naštěstí ráno dokončili zbytek, 4 hodiny po zahájení výstavy už jsme pak měli skoro všechny prospekty, vizitky, reklamní plachty. Téměř ke sklonku výstavního dne jsme si byli konečně jisti, že máme všechno.

Na veletrzích, sem tam, pořadatel - veletržní výstaviště samotné - uspořádá večírek pro vystavovatele. Osazenstvo AUTO MAXu si takové mecheche nemohlo nechat ujít, seznámit se s vhodnými lidmi není nikdy od věci. Mezi všemi pražskými manažery metrosexuály, kravaťáky a PR-bitch slečnami, jsme jako jediného vhodného člověka pro nějakou tu legraci našli svoji vlastní konkurenci. Jak ubíhaly skleničky bílého vína (poté, co šampaňské došlo), lidé mizeli a mizeli. Nakonec jsme zjistili, že zbyli jen kluci od Smržovského Kaipanu, kteří končí poslední pokaždé a úplně všude. Když i ti odešli, z toho všeho balení a stěhování jsme pochopili, že večírek asi končí. Od vystavovatelů jsme po otázce "kdy teda bude ten večírek" dostali každý po lahvi vína a šli jsme na hotel. Po průměrném programu, obsahujícím hostesky, jídlo, pití, hostesky, soutěže a hostesky jsme si tedy večírek udělali svépomocí a usnuli jsme až k ránu za bojových scén božského Jeana Clauda v béčkovém televizním trháku.

Po opravdu krátkém spánku jsme na výstavišti konečně doladili expozici do podoby vyhovující i našemu panu řediteli. Začal chodit hlavní proud lidí - předpověď kolegy "ve čtvrtek studenti, v pátek důchodci a o víkendu rodinky" se ukázala jako přesná. Byli jsme připraveni i na sběratele čehokoli - ztratilo se nám pouze dálkové ovládání centrálního zamykání od Gazelly - jeho nového majitele proklínám. Stejně tak proklínám parchanta, který vypustil vzduch z pravé zadní pneumatiky ARO BUGARO a ukradl ventilek. Při nafukování jsme si užili spoustu srandy, nafukování třiatřicetipalcového balónu si žádalo 40ti minut střídání tří urostlých mužů.

Co se týče náplně, byly ostatní výstavní dny poměrně monotónní. Stále jsme vytrvale vysvětlovali, že vůz UAZ PATRIOT Rusové tentokrát od nikoho nezkopírovali, že HONKER opravdu není HUMMER a že ARO BUGARO fakt hrálo ve snowboarďácích. Naštěstí se mezi mainstreamovými více či méně dementními dotazy laické veřejnosti našli i lidé, kteří jsou tak trochu srdcaři jako my a kvalitně jsme si popovídali. Vhodné by bylo zmínit perličky od některých obzvláště ambiciózních a názorově neotřesitelných jedinců. Kupříkladu pán menšího vzrůstu a cizokrajného původu vydržel střídavě se mnou, střídavě s kolegou běhat 30 minut kolem PATRIOTa a vysvětlovat, jak bychom ho měli vylepšit. Od nedostatečné světlosti (oproti nazvedaným semi monster truckům), nešikovně umístěných diferenciálům (stále nízko) a celkovému ošklivému vzhledu (landcruiser v nejvyšší výbavě je prý o něco hezčí) jsme se dostali k faktu, že se pán chystá koupit "olítanýho nazvedanýho krátkýho patrola nebo možná mišivbuši." My ať děláme, co umíme. Cestou na toalety jsem si všiml pána lezoucího pod exponát SSANG YONGu.

Dalším kvalitním vtipem pravděpodobně jakéhosi pisálka či diskutéra internetových fór bylo nesouhlasné pokyvování hlavou na jakýkoli zodpovězený fakt o UAZu završené hláškou, po které jsem si dovolil nazvat celý článek. "Nafta patří do kamen, víte, já do toho tak trochu dělám." Pán celou dobu hovořil o extrémních trialech a brodech. Fakt proč jsou dieselové motory pro teréňák prostě vhodnější si od kolegy, zkušeného offroaďáka, prostě vysvětlit nenechal. Nakonec byl poslán do háje, totiž odkázán na stánek Toyoty. Ať si jde dělat problémy tam.

Vůbec jsme se dozvěděli spoustu věcí, které jsme nevěděli. Pán s ošuntělou koženou brašničkou, od pohledu revizor nebo tak něco, si byl neotřesitelně jistý, že UAZe vyrábí Renault a k tomu ve Francii. Osvědčené motory Andoria - licencí anglický Leyland - jsou, jak jsme také netušili, z dílen Citroënu. Kdoví kde takovouto hlášku panáček vylovil.

Mě osobně nejvíce imponovala reakce mladého pána v černém tričku se stříbrně vyšitým výsostným emblémem "HUMMER" na naše promo video. Sestřih, který jsme pro výstavu připravili byl mixem videí z expedic, výletů a předváděček našich vozů za 15tiletou historii firmy. Když končil sestřih UAZe, pán vykulil oči, otevřel pusu, očima našel mě jako nejbližšího zástupce firmy a vyhrkl "vy s tím skáčete?!!" Pokývl jsem mu, ještě pár minut sledoval, pak šel pravděpodobně zpátky na stánek, leštit.

Toť několik nejsilnějších zážitků z veletrhu. Nebudu se rozepisovat, jak jsme se nevyspali ani následující dva večery, vždy šlo o to samé. Ještě krátce pár postřehů: Lamborghini Murcielago - výstavní sleva 2 miliony - ze sedmi na pět, manekýni od Fordu, tůrující studeného Focuse ST daleko do červeného pole otáčkoměru, to samé pak i s Mustangem, tunéři a jejich štětkou "laděné" laky favoritů a škůdek, stánek amerik, který by v pomyslné soutěži "nejvíce vyteklého oleje z exponátů" byl vyhlášen jako druhý v pořadí - hned po našem stánku, kde jsme měli menší komplikaci s hydraulikou kontejnerového Vladaje - zkrátka toho bylo opravdu nemálo. Ačkoli já osobně už třetí den za sebou chodím spát v osm hodin a pořád ne a ne ten deficit dohnat, na Autotec 2006 už se těším a věřím, že report z něj bude co se zážitků týče, ještě bohatší.